V krajině Hornosvratecké vrchoviny, v údolí mezi vrchy Píckov a Loučný kopec, kterým protéká Věcovský potok, je rozložena vesnička Jimramovské Pavlovice. První písemná zmínka o obci se datuje do roku 1350, kdy osada patřila dílem pánům z nedalekého hradu Skály (dnes neobvyklá romantická zřícenina) a pánům z Pernštejna. V současnosti víska se 44 domy a asi 90 obyvateli spadá pod obec Věcov v okrese Žďár nad Sázavou. Zde v charakteristickém objektu selského uzavřeného dvora sídlí neuvěřitelně aktivní a progresivní rodinná farma Libora Konvalinky.
Dědeček současného hospodáře se na statek přiženil v první polovině 20. století a hospodařil na cca 22 hektarech zemědělské půdy a 9 hektarech lesa. Hospodaření skončilo po roce 1948 vynuceným vstupem do místního JZD. Naštěstí rodina nebyla vystěhována a zůstala ve svém domově. Po pádu komunistického režimu po roce 1989 tehdy sedmnáctiletý Libor slíbil rodičům, že bude v hospodaření pomáhat a následně pokračovat. Rodiče, Zdeněk a Svatava Konvalinkovi, požádali o navrácení půdy a v roce 1993 spolu obnovili tradiční zemědělskou činnost statku.
Zpočátku hospodařili na původní výměře, jaká byla před kolektivizací. Na polích pěstovali obilí, brambory a řepu a ve stájích bylo 18 kusů dojených českých strak v kontrole užitkovosti. Postupným nákupem a pronájmy se rodina dostala až na dnešních 91 hektarů zemědělské půdy, z toho je 71 hektarů vlastních. Konvalinkovi hospodaří v CHKO Žďárské vrchy v nadmořské výšce okolo 540 metrů. V daných tvrdších přírodních podmínkách na svažitých pozemcích je pastva ideální způsob využití zdejší zemědělské půdy, proto většinu orné půdy zatravnili a díky tomu neznají půdní erozi. Když po pěti letech chtěli postavit nový kravín, došel mladý hospodář k závěru, že tudy cesta nevede, a rozhodl se pro pastevní systém masného skotu. Nakoupil starší krávy a dovezl jalovice i býky z Francie, a i s pomocí embryotransferu převedl stádo na čistokrevný chov masného plemene charolais. Díky kvalitnímu základnímu stádu a důsledné péči se Konvalinkovým ve vlastním chovu dařila produkce výborných plemenných zvířat, proto se mohli účastnit výstav, na kterých dosahovali předních umístění. Po čase se hospodář, ovlivněn větší výtěžností a snadnějšími porody, vzhlédl ve francouzském plemeni parthenaise. Dnes na farmě čítá stádo okolo 100 kusů pastevního hovězího dobytka a přechází se zcela na chov skotu parthenaise. Skotem ovšem výčet zvířat na farmě nekončí, k nemalé potěše dětí chovají Konvalinkovi ještě kozy, králíky, husy a slepice.
Před několika lety Konvalinkovi zrekonstruovali bývalou mléčnici a zřídili zde bourárnu včetně chladicích boxů pro zchlazení a zrání. Kvalitní zpracované maso ve formě zavakuovaných balíčků pak na základě internetových objednávek prodávají ze dvora. Ročně tak putuje na stůl zákazníků maso z 10 až 15 kusu jaloviček, býčci jsou prodáváni živí, hlavním odběratelem je Nizozemí.
Rodinná farma také pět let provozuje úhledný penzion s pěti apartmány a kapacitou 24 lůžek, který Konvalinkovi vybudovali v půdních prostorách původního objektu statku a zaměřili na rodiny s dětmi.
Hospodaření v CHKO, včetně nejpřísněji chráněné I. zóny, není jednoduché a k tomu ještě Konvalinkovi hospodaří od roku 2009 v ekologickém režimu. Chvályhodné je ponechání okrajových dřevin a postupné spásání vyšší trávy na malých půdních blocích, včetně vybudování několika malých vodních ploch k zadržení vody v krajině. Až na jednu výjimku větší pastviny jsou pozemky drobné a bez projevů eroze. Na části nezatravněné půdy pěstuje rodina jarní triticale v množitelských porostech - samozřejmě v biokvalitě. Na obhospodařovaných pozemcích nepoužívají Konvalinkovi chemické prostředky, hnojí pouze statkovými hnojivy. Pro zajištění co nejdelšího pokryvu půdy mají v plánu zasít meziplodiny a nechat je vymrznout. Nejbližší budoucnost hospodářství vidí v regenerativním zemědělství. Letos chtějí zasít potravinářskou pšenici a pohrávají si s myšlenkou mletí mouky v biokvalitě.
Topení v objektech farmy je v kombinaci s využitím akumulačních nádrží zajištěno spalováním štěpky vyrobené z odpadní dřevní hmoty z vlastního lesa. Elektrickou energii získává farma z fotovoltaických panelů umístěných na hospodářském objektu.
Z dohody se sousedy o umístění laviček podél polních cest vznikla naučná Modráskova stezka v blízkosti Věcovského potoka s velmi pěkně zpracovanými názornými tabulemi. Obrázky ptáků a dřevin doprovázejí informace dostupné přes QR kódy. Hospodář Libor Konvalinka je hrdý na svou rodinu: „Spolu s rodiči a manželkou Evou se mi podařilo vybudovat prosperující moderní rodinnou farmu šetrnou k přírodě a dnes, když je potřeba, pomohou i děti Tereza, Kája a nejmladší Ondra“.
Stanislav Rampas, člen hodnotitelské komise programu Pestrá krajina