Další problém tkví v rozlišování cen výrobců a spotřebitelských cen. Platí totiž, že nárůst (nebo pokles) cen výrobců (v tomto případě zemědělců) se nemusí plně promítat do spotřebitelských cen, a pokud ano, tak téměř vždy až s určitým časovým odstupem, který uplyne při zpracování, skladování a prodeji konečných produktů spotřebiteli. Kromě toho se ceny zemědělských surovin promítají do konečných spotřebitelských cen velmi různorodě, přičemž například podíl cen obilí na konečné ceně se pohybuje kolem 10 procent, zatímco podíl ceny mléka činí (podle druhu konečných produktů) 40 až téměř 80 procent. Obecně pak platí, že podíl cen zemědělské suroviny na cenách finální potraviny je tím menší, čím je vyšší podíl zpracování této suroviny. I když jde pro někoho možná o logické a jasné údaje, je bohužel smutnou skutečností, že se v interpretacích cenových trendů a komentářích k jednotlivým článkům řetězce produkce a prodeje potravin výše uvedené pojmy často a nesprávně zaměňují.
Ke statistikám možná ještě jedna připomínka – 1. května 2024 to bude 20 let, co ČR oficiálně vstoupila do EU, a ČSÚ při této příležitosti zpracoval soubor dat, které se k členství v EU váží, a to na Na webu Statistika&My. Odpůrcům EU a těm, kteří vyzývají k vystoupení naší země z evropských struktur, by bylo v této souvislosti vhodné připomenout, že za dobu členství v EU se v ČR (mimo jiné prostřednictvím evropských dotací) výrazně zvýšil HDP, a že ČR během tohoto období získala z EU mnohem více peněz, než jakou částkou do rozpočtu Unie přispěla – kladné saldo přesáhlo jeden bilion korun.
Nejen pro sedláky z rodinných farem je vhodné připomenout změnu, která také souvisí s penězi, a to konkrétně úpravu placení odvodů na pojistném pro lidi pracující na dohodu o provedení práce (DPP). Ta nakonec začne platit až 1. ledna příštího roku, tedy o půl roku později, než se původně plánovalo. Povinnost platit pojistné od nižšího limitu než dosud je přitom součástí konsolidačního balíčku, který loni schválila vláda (uvedený balíček stanovil dva limity pro vznik účasti na pojištění zaměstnance, který pracuje na základě DPP. První limit je stanoven u jednoho zaměstnavatele ve výši 25 procent průměrné mzdy (v současnosti by tak byl limit zhruba 11 000 korun). Druhý nastává v případě, že zaměstnanec uzavřel více dohod o provedení práce u více zaměstnavatelů. Zde je limit 40 procent průměrné mzdy (v současnosti tak zhruba 17 600 korun)).
Zemědělce by měla zajímat i tento týden oznámená aktivita Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), který zahájil rozsáhlé sektorové šetření v oblasti nakládání s odpady. V rámci šetření bude podle ÚOHS sledováno a vyhodnoceno desetileté období od roku 2013 do roku 2023, a to v oblastech svozu, třídění, spalování a skládkování odpadů, se zaměřením výhradně na komunální odpad a odpady z obalů. V první fázi šetření Úřad provede analýzu aktuálních plánů odpadového hospodářství krajů a dále osloví krajské úřady s žádostí o informace. Dále zmapuje fungování jednotlivých trhů, identifikuje subjekty působící ve výše uvedených oblastech a vyžádá si od nich informace. Půjde zejména o veřejné zadavatele, svozové společnosti, provozovatele skládek a třídících linek, spalovny, zařízení energetického využití odpadů a sdružení subjektů působících v této oblasti. I když se přitom zemědělství týká šetření ÚOHS nepřímo, jde o další oblast a potenciálně další administrativu, které budou muset časem zemědělci čelit.
Nakonec ještě zmínka o jedné z priorit deklarovaných vedením ASZ ČR, a to vývoji zákona o rodinných farmách. Pro nějaké legislativní ukotvení pojmu rodinná farma v tuzemské legislativě je stále více aktivních politiků, byť naplnění toho úmyslu nemusí nutně znamenat existenci zákona. Podstatné je, že existuje shoda nad definicí podniků, které by do pojmu rodinná farma spadaly, přičemž hlavním parametrem má být vzdálenost místa zemědělského působení farmáře od jeho bydliště. Na druhou stranu je ale vhodné podotknout, že takovou podmínku by splňovalo jistě mnohem více podniků, než jaké skutečnými rodinnými farmami jsou.
Petr Havel
