Žádná politická strana dosud nevytvořila ucelenou a jasnou představu o podobě našeho zemědělství a venkova, se kterou bychom se mohli jako soukromí sedláci - podnikatelé a občané identifikovat a která by také byla dlouhodobě životaschopná.
„Místo toho se neustále točíme v kruhu nekonečných dohadů o dotacích a podporách, které však nevytvářejí podmínky pro eliminaci a předcházení problémům, ale často je naopak přímo generují. K tomu přistupuje naprosto neúnosný objem byrokracie a všemožných regulací, a ve výsledku tak tento systém vytváří za nás nesvobodné vazaly státu a z venkova socialistický skanzen. Jako svobodní občané a sedláci, kteří na venkově nejen podnikají, ale především žijí se svými rodinami, jsme proto vytvořili jasnou a komplexní představu o tom, jak by český venkov měl a mohl vypadat,“ říká čestný předseda Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR) Stanislav Němec.
Ani po 27 letech politici nedokázali změnit problematický model socialistického zemědělství, který svými kořeny stále vězí v období násilné kolektivizace a který je v důsledku toho příčinou negativních přístupů k vlastnictví, hospodaření, přírodě i zdrojem negativních společenských jevů ve vztazích mezi lidmi navzájem i k obci, v níž žijí. Je totiž založen na nepřirozeném kolektivistickém základě, který z principu neumožňuje rozvíjení individuální svobody a tím ani občanské aktivity a odpovědnosti. Tato skutečnost jasně pramení z dlouhodobě vytvářené iluze, kterou laická veřejnost v průběhu dlouhých desetiletí přijala, že kolektivní průmyslové, velkoplošné a jen na produkci orientované zemědělství je tím dobrým, co z období komunismu nakonec vzešlo. Systematicky a dlouhodobě se však pomíjí zcela zásadní a nezastupitelný společenský i ekologický význam rodinných farem pro jejich domovské obce a jejich obecní společenství. Stejně tak je téměř ignorována nezastupitelná role rodinných farem pro generační kontinuitu života na venkově.
Rodinné farmy a vše, co se k nim váže, se tak prosazují pomaleji, než by bylo v prostředí SZP EU přirozené, a to je třeba změnit. Chápeme, že současná struktura zemědělství je výsledkem historického vývoje a neděláme si iluze, že se může změnit do podoby běžné například v západoevropských státech a ani to není naším cílem. Respektujeme, že v českém zemědělství existují subjekty, které fungují na zcela jiných ekonomických i filozofických principech, než je rodinné hospodaření, a pokud nevznikly podvodem na vlastnících nebo nedodržením či zneužitím restitučních zákonů, mají své nezpochybnitelné právo na svobodnou existenci. Zároveň jsme však přesvědčeni, že státní a společenská podpora by měla prioritně směřovat právě k podpoře těch forem hospodaření, které naplňují i výše uvedený celospolečenský prospěch, který ze samé podstaty věci kolektivní podniky společnosti přinést nemohou.
Venkov a zemědělství v ČR potřebují takové změny, na jejichž konci budou rodinné farmy pevnou páteří českého zemědělství. Je v zájmu všech, aby venkov tvořili reální lidé na svých statcích, kteří čelí společenským problémům či výkyvům na trhu lépe, než odosobněná kolektivní „výroba“, jejíž výstupy jsou převážně v produkční oblasti, zatímco společenský nebo ekologický vliv takovýchto podniků je spíše negativní. Jedině takový posun ve společnosti může vyvolat snahu politických subjektů o skutečnou změnu zemědělské politiky.
„Jako svobodní občané a sedláci, kteří na venkově nejen podnikají, ale především žijí se svými rodinami, jsme proto vytvořili jasnou a komplexní představu o tom, jak by český venkovměl a mohl vypadat a formou Desatera ASZ ČR ji předkládáme,“ informuje Stanislav Němec.
„Námi předkládané Desatero může posloužit nejen jako dokument, který ministerstvu zemědělství a vládě konstruktivní cestou definuje hlavní požadavky a dlouhodobá stanoviska ASZ ČR včetně konkrétních návrhů řešení, ale také jako základ vlastní představy o zemědělství a venkovu nejen pro rok 2017 - bez populismu a s potenciálem řešit podstatu problémů. A v neposlední řadě je určeno široké veřejnosti k pochopení nezastupitelné role sedláků na venkově v širších souvislostech včetně jejich vlivu na budoucí podobu a charakter naší země,“ říká předseda ASZ ČR Josef Stehlík.
„Jednou z inspirací pro vznik Desatera nám byl fakt, že většina politických stran a hnutí dlouhodobě nemá jasnou a ucelenou představu o venkovu a zemědělství. Anebo představu má, ale směrem k návratu do doby kolektivizace, která se rozhodně neosvědčila. Přitom venkov, zemědělství a krajina zásadně ovlivňují naše životy a Asociace nabízí model, který funguje na mnoha místech na světě a má své dobré příklady také v ČR. Stačí nebát se tomuto vzoru více věřit a dát mu potřebný prostor, který zatím vyplňují víceméně populistické návrhy, jež stojí spoustu veřejných prostředků a přitom žádnou podstatnou a veřejnosti prospěšnou změnu nepřinášejí,“ uzavírá tajemník ASZ ČR Jaroslav Šebek.
DESATERO ASZ ČR
1. Rodinné farmy - páteř českého zemědělství
Rodinné hospodaření je základním a funkčním modelem ve všech úspěšných a rozvinutých zemích v Evropě i ve světě. Kolektivní zemědělství založené pouze na technologickém a ekonomickém hledisku není valným přínosem pro společnost ani životní prostředí. Tomu by měla odpovídat i míra jeho podpory.
2. Svobodný sedlák - odpovědný občan
Základem pro rodinné hospodaření je svoboda vyvážená odpovědností. Jen tato kombinace může přinést pozitivní efekty nejen pro jednotlivce, ale i pro společnost jako celek. Stát musí garantovat podmínky pro svobodné a odpovědné rozhodování založené na nedotknutelnosti vlastnictví, nikoliv dohlížet na životy lidí a omezovat jejich právo svobodně žít a podnikat se svým majetkem na své farmě či statku.
3. Stát jako servis - úspěšný podnikatel
Zákony a úřady mají sloužit lidem, ne obráceně – zásadně zjednodušme podmínky k podnikání, protože přirozenou odpovědnost žádný zákon nenahradí.
Je třeba zásadně změnit přístup státu k občanům a podnikatelům zvlášť. Není možné pohlížet na sedláky a podnikatele a priori jako na škůdce, zloděje a neplatiče daní. Je třeba, aby si celý státní aparát uvědomil, že je to přesně naopak. Je třeba tento přístup vyžadovat od nejvyšších politiků až po posledního úředníka. Jenom ve státě, který poskytuje svým občanům korektní a přívětivé služby, mohou fungovat úspěšní podnikatelé, kteří produkují skutečné, a nikoliv virtuální hodnoty, a z jejichž daní potom tento stát a jeho úředníci žijí.
4. Drobné a střední podniky - doména venkova
Drobné a střední podnikání tvoří základ všech vyspělých ekonomik. Na venkově a v zemědělství to z podstaty věci platí dvojnásob. Je nezbytné, aby tento nezpochybnitelný fakt konečně našel také reálnou odezvu v praktických krocích politické reprezentace.
Malí a střední podnikatelé jsou k lidem blíž. Jejich komplexní podpora přináší zdravější konkurenci, větší dostupnost služeb i vyšší kvalitu a výběr pro spotřebitele.
5. Rodinné farmy - předpoklad generační kontinuity
To, co české zemědělství může skutečně zahubit, je nedostatek mladých lidí s jasnou motivací. Podpora rodinných farem je přirozenou cestou k jejich získání. Jen funkční generační vztahy zajistí předání potřebných hodnot, znalostí a majetku.
České rodinné farmy mají za více než čtvrtstoletí své novodobé existence leckde už i dvojnásobnou zkušenost s generační výměnou Tato zkušenost jednoznačně ukazuje, že v případě úspěšných rodinných farem není generační nástupnictví problémem. Naopak je zcela zřejmé, že mladí lidé, kteří na takových farmách vyrostli, vidí v jejich dalším rozvíjení svou životní šanci a výzvu založenou na přirozené odpovědnosti a úctě k dílu předků. Reálné příběhy ze soukromých farem dokládají, že se nejedná o prázdné fráze, ale přirozený životní běh založený na křesťanských principech a staletími ověřených tradicích.
V tomto přístupu je prakticky jediná reálná šance, jak udržet mladé lidi nejen v zemědělství, ale také na venkově.
6. Dotace nejsou sociální dávky ani podpora produkce
Je třeba zásadně změnit prezentaci a vnímání dotací poskytovaných do zemědělství. Dotace nejsou sociální dávkou nebo almužnou, ale platbou státu za služby, které si od zemědělce objednal.
Peníze daňových poplatníků pro přímé platby zemědělcům i z Programu rozvoje venkova musí pomáhat k řešení příčin problémů, ne k jejich udržování a prohlubování.
Stát musí prostřednictvím politické reprezentace jasně formulovat cíle, kterých chce prostřednictvím dotací dosáhnout a definovat tak onu společenskou objednávku, za kterou bude zemědělcům platit. Cesty k dosažení těchto cílů a odpovědnost za jejich provedení musí stát v maximální míře nechat na zemědělcích. Stát má kontrolovat výsledek, nikoli plýtvat miliardami na armády zbytečných úředníků kontrolujících bizarní hlášení, tabulky a výkazy. Takovýto přístup v konečném důsledku nejenom maří přirozenou aktivitu lidí, ale také z nich vychovává neloajální občany, kteří nemohou mít důvěru k vlastnímu státu a jeho institucím.
7. Méně zákonů a byrokracie - větší prostor pro podnikání
Podnikání v zemědělství je doslova rdoušeno nespočtem nesmyslných předpisů, regulací, nařízení a kontrol. Zejména pro rodinné farmy, které nemají k dispozici administrativní zázemí jako velké podniky, to představuje naprosto neakceptovatelnou byrokratickou zátěž. Žádný jiný obor v celé ekonomice není tak socialisticky sešněrován, jako je tomu v případě zemědělství, přičemž je prakticky vyloučeno, aby se kterýkoliv podnikatel ve spleti předpisů nejen plně orientoval, ale zejména, aby je bezezbytku plnil. Výsledkem je opět snižování loajality občanů ve vlastní stát, ale především také omezení přirozené aktivity lidí.
Zcela lichý je argument „Berete dotace - musíte se podrobit“, protože řada předpisů a nařízení je často v přímém rozporu nejen se zdravým rozumem, ale také mezi sebou navzájem, stejně jako s oficiálními cíli, kterých se těmito právními akty má dosahovat. V zemědělském sektoru platí nejen spousta škodlivé a kontraproduktivní legislativy, ale také existuje a svou zbytečnou činnost vykonává i řada státních institucí.
Jedinou cestou, jak tento neblahý stav napravit, je nikoliv přijímání nových zákonných předpisů, ale naopak jejich rušení a redukce.
Jedině ve svobodném podnikatelském prostředí s dostatečným prostorem pro odpovědné rozhodování každého podnikatele - sedláka se může rodit hospodářský i sociální úspěch.
8. I my jsme Evropská unie
Čeští politici a úředníci se velmi rádi a často zaklínají požadavky Evropské unie na různá legislativní či byrokratická opatření stejně jako nutností akceptovat Společnou zemědělskou politiku EU.
Tu však velmi často aplikují v přímém rozporu se samotnou základní filozofií této politiky. Zemědělství téměř celé EU, a zejména těch nejúspěšnějších zemí, je totiž založeno na modelu rodinných farem, čemuž přirozeně odpovídají i základní principy a nástroje Společné zemědělské politiky. Jsou to nástroje koncipované pro individuální rodinné farmy, nikoliv pro anonymní či kolektivní velkopodniky.
Namísto toho, abychom SZP využili k podpoře nutné změny nevyhovující struktury českého zemědělství, naši úředníci a politici raději evropské předpisy často uplatňují nad rámec skutečných evropských požadavků, překrucují je směrem k vyšší byrokratičnosti či ve prospěch konzervace současného stavu a v konečném efektu tak napomáhají udržování socialistického venkova.
To je nutné radikálně změnit. Stejně tak je nezbytné, aby naše reprezentace v EU byla schopna prosazovat naše skutečné zájmy a ovlivňovat v tomto směru evropskou politiku. V EU jsme více než deset let a neměli bychom se spokojovat s rolí druhořadého člena.
ASZ je zapojena do řady evropských nevládních farmářských struktur a svými kontakty, znalostmi i aktivitami bude této snaze ze všech sil nápomocna.
9. Zemědělské podnikání musí stát na více nohou
Zemědělství a jeho ekonomika jsou ze své podstaty extrémně závislé na přírodních podmínkách a jejich výkyvech. Místo neustálého hašení krizových situací formou různých kompenzací za sucho či mokro je třeba maximálně podporovat diverzifikaci zemědělského podnikání. Ta je mimořádně efektivní právě u rodinných farem, kdy i zdánlivě zanedbatelná doplňková činnost dokáže vyrovnat výkyvy v zemědělských příjmech a zabezpečit životní úroveň farmářské rodiny i jejích případných zaměstnanců.
Na mnoha příkladech je zřejmé, že v tomto směru je fungování rodinných farem zcela bezkonkurenční a nezastupitelné. Aktivity postsocialistických kolektivních podniků se v tomto směru absolutně nedají srovnat.
Právě doplňkové aktivity rodinných farem přinášejí užitek nejen farmáři a jeho rodině, ale také venkovu jako celku, protože vhodně a přirozeně doplňují jeho infrastrukturu a služby, zlepšují krajinu, a především obohacují život a vztahy lidí a udržují je na venkově.
Podpora takovéto přirozené a zdravé diverzifikace je jedním z nejefektivnějších nástrojů, jak rozvíjet a obohatit český venkov.
10. Sedlák - moderní podnikatel s hlubokými kořeny
Sedlák přirozeně lpí na tradicích, mezigeneračních hodnotách, příslušnosti ke své obci a krajině. Avšak má-li být úspěšný, musí, jako každý podnikatel, neustále sledovat nejnovější trendy a novinky ve svém oboru a využívat je ve své každodenní praxi.
Kombinace těchto dvou faktorů činí z dnešního sedláka či farmáře moderního podnikatele, který se úspěšně pohybuje v moderním světě.
Je třeba neustále pracovat na tom, aby široká veřejnost pochopila, že sedlák či farmář není žádný přežitek či rarita, že to není sedřený podivín žijící zaostalým způsobem v polorozpadlém statku, ale že český selský stav je znovuvzkříšená komunita moderních lidí, která je schopna výrazně obohatit celou českou společnost.
Hlavní kancelář ASZ ČR
