Zaměření většiny našich farem a statků je na rostlinnou výrobu. Bohužel jsme v našem kraji přišli o jednu významnou komoditu - cukrovou řepu. Tady bych rád připomenul, že bylo velkou chybou našich politiků, že před časem nevyslyšeli zásadní varování osvícených členů asociace o nutnosti zachovat dispozice výrobních kvót pro pěstitele řepy nikoli pro její zpracovatele. Tradiční pěstování cukrovky v ČR tak v podstatě skončilo. Dnes jsme zaměřeni především na obiloviny, v poslední době narůstají i plochy zrnových kukuřic a řepku na našich polích také nejde přehlédnout. Živočišná výroba je, bohužel popelkou a to jednak díky situaci na trhu s vepřovým masem kdy někteří chovatelé od této produkce zcela upustili. Naštěstí se ještě krávy pasou na svazích hor u některých našich členů. Snahou je i využít malebnosti Železných hor a nabídnout možnost agroturistiky. Díky postupným úpravám legislativy se objevuje mezi selskou veřejností také snaha finalizovat produkty prvovýroby, zejména jde o mléko. Jsem si jist, že nebude dlouho trvat a naši sedláci budou moci nabízet lidem své zdravé a nezávadné produkty tak, jak tomu vždycky na statcích bývalo. Naše potraviny totiž mají to, co mnohým výrobkům v regálech supermarketů chybí – kvalitu podloženou 100% surovinou s jejím jasným původem.

Jako velmi důležitý moment v posledních letech vnímám rostoucí spolupráci s obecními zastupitelstvy a obcemi. Každý sedlák je spjat se svou vesnicí a kdysi násilně přervané vazby se postupně znovu utvářejí. Sedláci přestávají být vnímáni jako škůdci, kteří se dovolili vrátit na své statky a živit se vlastní prací, ale jsou vnímáni jako jasný symbol a součást vesnice, nositelé jejich tradic a záruky, že se z vesnic nestanou jen ubytovny měst.

Budu asi nosit dříví do lesa, pokud zmíním poměrně podobné starosti jako v jiných regionech. Kromě tradičních témat jako je rostoucí byrokracie, různé evidence, hlášení, se stále více ukazuje problém s přemnoženou černou zvěří. Její počty a tudíž i škody na půdě a zemědělských porostech, které páchají, se stále zvětšují a postupují až k okrajům měst.

Jako doporučení další činnosti, které by se naše asociace mohla věnovat, aniž by opouštěla své tradiční směry, je větší důraz na prosazení možnosti pěstovat u nás geneticky modifikované plodiny. Jde o velký pokrok, který je, s výjimkou Evropy, využíván po celém světě a výsledky šlechtění přinášejí významné úspory například v množství používaných pesticidů. Evropská unie si, podle mého názoru, již nemůže hrát na „zelený“ ostrůvek ve světě, jestliže se tyto produkty do Evropy bez omezení importují.

Co bych si mohl přát, jako zástupce naší regionální ASZ do budoucna? Aby náš region ASZ  fungoval a pracoval i nadále a třeba aby výrazný úspěch našich členů - rodiny Sochorových z Dolan pomohl probrat z letargie také ty zemědělce, kteří zatím nedokáží docenit kroky a výsledky práce selské stavovské organizace a často se jen „vezou“. Rád proto využívám této příležitosti, abych alespoň takto poděkoval všem, kteří stáli u vzniku asociace, kteří jí vybudovali, vtiskli jí jasný profil a nynější rozměr. Chci poděkovat za práci, čas i výsledky všem aktivním členům naší ASZ, které jsou již v tuto chvíli nesmazatelné.

Ing. Arnošt Pleskot, předseda ASZ Pardubice a Chrudim

Vážím si toho, že naše Asociace spojuje lidi, kteří uznávají tradiční hodnoty života, lidi, kteří se nebojí práce, lidi kteří se nebojí rozhodovat a za svým rozhodnutím si stát a nést jejich klady i zápory.