Ve Vrcovicích, na místě zvaném Lipice, pak o dvěstě let později postavili sedláci ojedinělý pomníček, který dodnes připomíná, že zrušením povinnosti robotovat v roce 1848 se z nevolníků stali svobodní lidé. Že ale ještě přijde velká nesvoboda, měli o sto let později pocítit jejich nástupci. V padesátých letech minulého století proletariát aplikoval svoji pokrokovou spravedlnost i na rodinu Cibochových.  

Rodiče dnešního hospodáře se rozhodli po revoluci využít možnosti restituovat především kvůli němu. „Byla to tehdy velká radost a odhodlání obnovit hospodářství tak, aby se znovu stalo fungujícím zázemím. Rodiče dodnes naši snahu sledují a fandí nám,“ říká Josef Ciboch.

Farma je zaměřena na produkci mléka od zhruba 25 krav, které mají k dispozici nově zrekonstruovanou stáj na volné ustájení. Krmivovou základnu pro ně zajišťuje 35 hektarů z větší části vlastní půdy, a to jak pastvin, tak orné, na které jsou pěstovány pícniny. 

„Mléko jsme dělali od začátku. Postupně se ale stále jasněji ukazovalo, jak moc jsou „kravičkáři“ mlékárnou trpěni,“ vysvětluje sedlák. Cibochovi proto hledali takového odběratele, který by o jejich mléko stál a podařilo se jim dohodnout s mlékárnou, která si přála bio kvalitu. Především proto zvolili ekologickou cestu.

Pak se situace na trhu s mlékem měnila a naskytla se jim možnost přímého prodeje prostřednictvím automatu. „Šlo to opravdu skvěle. Prodávali jsme celou produkci a i přes různé potíže s umístěním našeho automatu na některých místech ve městě jsme hravě prodali svých 350 litrů denně. Výrazný zlom však nastal po vystoupení hlavního hygienika pana Víta v médiích. Do 14 dnů se ukázalo, že náš sen se rozplynul,“ vzpomíná Petra Cibochová.

Následoval několikaměsíční pronájem kontejnerové minimlékárny, kterou si Cibochovi po zkušebním provozu rozhodli za pomoci 47% dotace z Programu rozvoje venkova pořídit. Začaly vznikat poctivé smetanové jogurty, kefíry, pomazánky, sýry i ochucené tvarohy Vrcováčky, připomínající původ názvu obce - vrcení smetany při výrobě másla. Velmi oblíbeným se stal i Ječmínek - originální slazený jogurt se zrny ječmene, který získal třetí místo v soutěži „Chutná hezky. Jihočesky 2011“. Stejného ocenění se o rok později dočkal i pistáciový tvarohový krém.

"Je to každodenní mravenčí práce, ale nelitujeme. Její největší smysl se však projeví až ve chvíli, kdy hospodářství budeme moci předat další generaci a ta jej bude schopna a ochotna dobrovolně zvládnout. Ne převzít jako chomout, ale vidět v tom smyslupné živobytí. Někomu může třeba připadat jako paradox, když řeknu, že sedlačina je o svobodném žití, o vnitřní cestě k nezávislosti, protože vidí jen ty každodenní povinnosti. Skutečný sedlák mě ale jistě pochopí,"uzavírá pan Ciboch.

Dnes je ve stejném věku, jako byl v době začátků soukromého hospodaření pan Ciboch, jeho syn – je mu 17 let a na učilišti v Blatné studuje na opraváře zemědělských strojů. Na farmě pomáhá i třináctiletá dcera Anička, která miluje koně a ráda by na jezdeckou školu. Mazánek, šestiletá Petruška, v září ohromí paní učitelku v první třídě.

Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ