Byl jednou jeden sedlák
Bylo, nebylo, nedávno tomu, žil – byl jeden mladý venkovan, k práci dobře vychován, říkali mu Cimbura Jan.
Statný a odvážný junák, žijící na malé vísce, kde o práci nezavadíš, jednoho dne zdědil zemědělskou usedlost o výměře 80 hektarů. Náš hrdina je absolventem ekonomické školy, domluví se dobře cizím jazykem, a tak se vypravil do širého světa na zkušenou. Zjistil, že zděděná farma, na které vyrostl, by ho mohla za předpokladu poctivé práce hezky uživit a tak se rozhodl, že než by žádal o podporu v nezaměstnanosti, začne podnikat v zemědělství.
Chtěl samozřejmě učinit všem předpisům a pravidlům zadost, a tak se v prvé řadě chtěl zaregistrovat jako „zemědělský podnikatel“. Doložil tedy výpis z rejstříku trestů, zaplatil správní poplatek 1000,-Kč a zažádal si na obecním úřadě.
Zároveň se samozřejmě také zaregistroval na finančním úřadě jako plátce DPH, daně z nemovitostí, daně z příjmu a daně silniční.
Aby mohl, jako všichni jeho kolegové, pobírat nějaké dotace, musel také zaregistrovat všechny své pozemky do evidence využití půdy. K tomu potřeboval doložit právní důvod užívání a tak se vypravil pro výpisy a snímky na katastrální úřad. Tam zjistil, že na jeho pozemcích stále hospodaří spolek potulných loupežníků z vedlejší vesnice, který kdysi Cimburovu dědovi sebral statek. I vydal se za jejich náčelníkem, aby ho o svá pole slušně požádal. Vrchní loupežník byl hodný, jak už tak loupežníci bývají, a Cimburova pole mu sice nevydal, ale aspoň s ním sepsal dohodu o výměně za jiná. S čerstvou dohodou, ještě páchnoucí loupežnickým puchem, pak Cimbura spěchal na místně příslušnou zemědělskou agenturu, aby své pozemky konečně zaevidoval. Příslušné oznámení samozřejmě zaslal také Českému statistickému úřadu a další kopii pak i na Celní úřad, aby zde mohl uplatňovat nárok na vratku spotřební daně z nafty.
Protože Cimbura měl na svém hospodářství také 50 krav, musel i je zaregistrovat do ústřední evidence hospodářských zvířat a opatřit je úředními ušními známkami. Zároveň požádal Státní zemědělský intervenční fond o přidělení produkční kvóty mléka, aby mohl své krávy nejen krmit a dojit, ale také od nich prodávat mléko. K získání kvóty však nejprve musel mít státní veterinární správou schválenou stáj včetně mléčnice s úředně ocejchovanou chladící nádrží na mléko. Zároveň musel krajské veterinární správě oznámit zahájení podnikatelské činnosti.
Aby mohl na svých polích pro své kravky pěstovat nějaké to krmení, musel se přirozeně zaregistrovat také jako krmivářský podnik a založit příslušné důležité evidence a výkazy. Za nejdůležitější Jeník považoval evidenci počtu škůdců v krmivech, a tak si koupil tlustý sešit a každé ráno spočítal počet myší v seně a zapsal do příslušné kolonky. Pravda, někdy měl špatné svědomí, když mu počty neseděly, protože myši měly pré, ale věřil, že se na to nepřijde.
Jednou se Jan osmělil požádat vrchnost o příspěvek, který prý se vyplácí mladým sedlákům, aby si mohli nakoupit potahy a pluhy a neutíkali do města. Ovšem chyba lávky - Cimbura má sice středoškolské vzdělání – ovšem ekonomické a to pro přiznání příspěvku nestačí. Musí tedy absolvovat 150 hodinový kurz nebo mít aspoň 5 let praxe v zemědělství
Protože Cimbura zjistil, že by sám podnik nezvládl, rozhodl se přijmout zaměstnance. Zaevidoval se tedy u správy sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny, přihlásil se do registru malých organizací a přijal jednoho traktoristu a jeho ženu jako dojičku.
Před tím ovšem samozřejmě zpracoval systém bezpečnosti práce včetně systému vyhledávání rizik, revizí všech ocelových konstrukcí a tlakových nádob, elektrických zařízení včetně ručního nářadí a hasicích přístrojů. Nezapomněl ani na vnitřní havarijní plán, směrnici pro poskytování ochranných pomůcek podle zákoníku práce a kategorizaci prací podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Když vytvořil i Provozní řád, Požární řád a stanovil Pracovní postupy pro práci se zvířaty, seznámil s těmito dokumenty a zásadami své dva zaměstnance ve vstupním školení. Protože však zjistil, že ke školení není proškolen, nechal se předtím sám proškolit autorizovanou firmou. Ve volných chvílích vybudoval pro zaměstnance sociální zařízení s dvěma WC, protože zaměstnává obě pohlaví, a vyhověl tak i příslušným předpisům hygienickým.
Při vyšetření po svém prvním nervovém zhroucení Cimbura rovnou uzavřel smlouvu o závodní preventivní lékařské péči pro své zaměstnance, jak mu ukládá příslušný zákon.
„Tak teď už jen zbývá absolvovat kurz přepravce zvířat, abych mohl vozit kozu do vedlejší vsi ke kozlovi, a můžu se pustit do práce“, řekl si Cimbura, když si před tím zavedl evidenci o vyčištění vozidla po přepravě a našel vhodné místo na půdě za trámem, kde ji bude archivovat po předepsanou dobu tří let.
Tak se tedy náš sedlák zaregistroval, doškolil a poprvé zasel a podojil.
Jen Cimbura zasel, nelenil a vyplnil Hlášení o použití “farmářského osiva“ (tj. vlastního osiva z minulé sklizně) a zaslal ho Družstvu vlastníků odrůd. Pravda, přišlo mu trochu divné, že má zasílat nějaké hlášení soukromé firmě, jejíž služby nepoužívá, protože farmářské osivo neseje, ale kázeň musí být a zákon je zákon. Když už byl zase jednou v úřadování, rovnou se přihlásil k povinným zkouškám odborné způsobilosti k nakládání s prostředky ochrany rostlin, a to přesto, že si ochranu nechává kompletně provádět odbornou firmou. Napadlo ho sice přirovnání o povinných zkouškách z farmacie pro všechny uživatele acylpyrinu, ale nezdržoval se zbytečnými úvahami a začal si připravovat formuláře pro průběžnou evidenci chemických přípravků, tak aby nejen obsahovala všechny povinné údaje, ale aby se mu i dobře archivovala po dobu povinných pěti let. Při hledání vhodného prostoru pro archiv objevil nevyužité místo ve stodole a hned ho napadlo, že by zde mohl vybudovat nejen předpisový sklad chemických přípravků s vytápěním a ventilací, ale i stejně vybavené olejové hospodářství. Byl sice trošku zmatený, protože během svých cest po farmách v EU ani v Americe nic podobného neviděl, ale nevěděl zrovna co s penězi, takže rychle zaplašil všechny pochyby.
Osení na poli se zelenalo, krávy spokojeně přežvykovaly ve stáji a Cimbura ukončil svůj první měsíc sedlačení.
Hned poslední den měsíce nedočkavě spočítal, kolik nadojil, aby mohl vystavit fakturu mlékárně a hlavně vyplnit hlášení Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu. Zároveň také vyplnil pro celní úřad přiznání pro vratku spotřební daně a jenom tak mimochodem spočítal svým zaměstnancům první výplatu, vyplnil patřičná hlášení pro zdravotní pojišťovnu, správu sociálního zabezpečení a finanční úřad a rovnou poslal 45% z hrubých mezd plus daň na patřičné účty.
Cimburovi se narodilo první tele a tak jeho radost byla dvojnásobná, když konečně mohl tuto událost nejen zaznamenat do stájového registru, na který ve své dobrotě pamatuje plemenářský zákon, ale zároveň i předat hlášení do ústřední evidence skotu, kde již naštěstí měl své hospodářství přihlášeno, včetně doloženého osvědčení zemědělského podnikatele. Teď už zbývalo jenom tele do 72 hodin označit úřední visačkou, zanést do evidence podaných léčiv patřičný záznam o očkování a archivovat ho pět let.
Tak plynul Cimburovi den za dnem, až by se mohlo zdát, že mezi těmi svými kravkami žije téměř samotářským životem. Na farmě je však pořád něco nového a návštěva střídá návštěvu. Tu se zastaví na kus řeči kontrola ze Státní veterinární správy, zda Cimbura netýrá zvířata, podruhé se zas inspekce životního prostředí přijde pozeptat, jestli má doklad o ekologické likvidaci autobaterií či jestli správně zaorává hnůj. Jindy zas zajde inspektor bezpečnosti práce okouknout žluto-černé pruhy okolo vrat, nebo někdo z intervenčního fondu přeměřit pozemky a zkontrolovat ušní známky u krav. Také kontrola z finančního úřadu často potěší, a pozvou-li Cimburu sem tam i na zdravotní pojišťovnu nebo správu sociálního zabezpečení, nemůže si na nudu stěžovat.
A tak aby alespoň trochu splatil svůj dluh vůči všem úřadům, které mu tak nezištně pomáhají, sedl a poslal nám své nominace na prestižní cenu Byrokrat roku.
Jan Cimbura nominuje na titul Byrokrat roku 2011:
Státní rostlinolékařskou správu za konzistentní postoj k pravidlům pro oznamování aplikace přípravků nebezpečných pro včely.
Již vloni vybojoval tento úřad v soutěži o Byrokrata roku druhé místo. Neusnul však na vavřínech, a tak povinnost projednat každou aplikaci přípravku nebezpečného pro včely s obecními úřady a chovateli včel v okruhu o průměru 10 kilometrů od ošetřovaného pozemku stále trvá, stejně jako povinnost sledovat směr letu včel. Ocenění si jistě zaslouží nejen fakt, že toto nařízení nelze v praxi vůbec splnit, ale i skutečnost, že ho stejně nikdo nepotřebuje a nedodržuje.
Jan Cimbura nominuje na titul Byrokrat roku 2011:
Státní veterinární správu za kreativní a košaté výklady evropských veterinárních a hygienických podmínek.
Tato milá organizace stanovuje téměř nesplnitelné parametry pro minizpracovny a minivýrobny a úspěšně tak snižuje zbytečné peněžní zásoby zemědělců, kteří by snad chtěli, nedej Bože, prodávat své zpracované výrobky konečným zákazníkům. Zvláštní ocenění by jistě zasloužil aktivní úředník z Jihlavy, který ve svém písemném stanovisku zcela správně vyhodnotil, že prodej ze dvora nesmí ohrozit stávající obchodní řetězce.
Šance SVS zvyšuje i zpoplatnění kontrol mléčnic v prvovýrobě. Zemědělec tak zaplatí za kontrolu, kterou si neobjednal pevnou taxu
1 euro, tedy zhruba 24 korun. Tuto částku by měl pečlivý státní veterinář, chce-li dodržovat zákon, ihned odeslat na účet své instituce, za což zaplatí z jejího rozpočtu České poště 20 korun. Zbývající čtyři koruny jistě bohatě postačí na bankovní poplatky.
Jan Cimbura nominuje na titul Byrokrat roku 2011:
Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský za soustavné zlepšování a rozšiřování zbytečných evidencí.
Příkladem budiž evidence výroby a spotřeby krmiv vlastní výroby.
K čemu je vyplněný a řádně založený papír hospodáři, který chová pouze jeden druh zvířat, krmivo si sám vyrobí, jeho zásobu má denně na očích a spotřebuje ho přímo na své farmě, může pochopit jen opravdu kovaný byrokrat.
Její význam však jistě bude obdobný, jako je tomu u evidence produkce statkových hnojiv na pastvě. O nutnosti zaznamenat a vypočítat, kolik které zvíře zanechalo trusu na pastvině a kolik hodin se jalo vyrábět statkové hnojivo ve chlévě nebo stálém výběhu, přece nemůže být pochyb. Obzvlášť uvědomělá zvířata dokonce na pastvě neprodukují moč a výkaly ve třímetrovém ochranném pásmu od povrchových vod.
Vzhledem k vyrovnanosti všech nominací a k obrovskému přetlaku dalších kandidátů z rezortu zemědělství, které nebylo možno nominovat, vyhlašuji Byrokratem roku jejich zastřešující orgán:
Ministerstvo zemědělství.
Jan Cimbura