Jste známý především jako vojenský kaplan, nicméně také máte vztah k udržitelnému hospodaření a životnímu prostředí. Co pro vás znamená zemědělství a venkov?

Je to součást domova. Venkov je jednou z tradic, která vytváří hlubokou brázdu v historii naší země. Bez venkova bychom kulhali na jednu nohu.

Jak na vás působily akce ASZ ČR?

ASZ ČR pro mě představuje skupinu lidí, kteří jsou nadšení. Potkával jsem se s různými soukromými zemědělci, kteří vnímají závazek vůči tradici a zároveň chtějí, aby tradice neznamenala zaostalost a strnulost, ale zodpovědnost vytvářet budoucnost, která není vázaná pouze na ekonomické zisky, ale na kontinuitu.

Církevní restituce se po roce 2011 týkaly i vaší diecéze. Jak velký je rozsah zemědělské půdy, kterou spravují vaše farnosti či přímo biskupství?

Jsme výjimka v tom, že jako diecéze nespravujeme žádný majetek zemědělského charakteru. To proto, že plzeňská diecéze byla založena v roce 1993 a tím pádem jsme neměli právo restituovat žádné majetky, které církev vlastnila před rokem 1948. To znamená, že restituce se u nás týkají pouze majetků jednotlivých farností. Protože jsme diecéze spíše menší, tak celkově u nás farnosti vlastní asi 3500 ha zemědělské půdy.

Restituovali jste i nějakou lesní půdu?

Lesní půdy mají naše farnosti celkem asi 2000 hektarů.

Veškerou půdu ve vaší diecézi farnosti pronajímají, nebo na ní v některých případech hospodaří přímo?

Veškerá zemědělská půda našich farností je pronajata. U lesní půdy je pronajato přes 95 %. Zbylých pět procent představují malé lesy, které si farnosti spravují sami.

Uvažujete i o tom, že byste vytvořili zemědělský subjekt a na své půdě hospodařili přímo?

Je to jeden ze snů. Protože, otevřeně řečeno, hospodařit v současné době na zemědělské půdě znamená podívat se, jestli není nějaký zemědělský subjekt na prodej, než scelovat a vytvářet veškerou infrastrukturu zcela nově. Budovat nový zemědělský subjekt na „zelené louce“ nedává ekonomicky smysl.

Jak je důležitý pronájem zemědělské půdy z hlediska příjmů farností a celé diecéze?

U farností tvoří pronájem zemědělské půdy více než 80 % příjmů, tato činnost je tedy zcela zásadní. Jak jsem ale popsal výše, diecéze přímo nevlastní žádné zemědělské pozemky, a tak z pronájmu zemědělské půdy biskupství žádné zisky nemá. 

Před rokem jste se rozhodli nastavit pravidla pro pronájem vašich zemědělských pozemků, která mají pachtýře motivovat k šetrnějšímu hospodaření. Co je podstatou těchto pravidel?

Jejich podstatou je, že chceme s těmi, kterým naše zemědělské pozemky pronajímáme, vést dialog. Chceme se společně s hospodáři na našich zemědělských pozemcích ptát, co udělat pro zachování bonity půdy a zabránění erozi. Zároveň mají nová pravidla pomoci tyto z hlediska udržitelnosti důležité aspekty zakotvit do pachtovních smluv. Proto jsme vytvořili pozici polního hospodáře. Jedná se o odborníka, který komunikuje se zemědělci a také jim nabízí podporu pro využití dotační politiky. Polní hospodář rovněž kontroluje, jestli jsou všechny smluvní podmínky, na kterých jsme se dohodli, plněny.

Jak zatím hodnotíte vzájemnou spolupráci mezi vámi a zemědělci?

Nadějeplně. Jsme totiž stále na začátku. Věci se dávají do pohybu postupně, tak jak se ukončují pachtovní smlouvy a nastavují nové. Nechceme být v této věci ekologickými blouznivci, kteří mají ekonomicky nesmyslné nároky. Je to o hledání konkrétních řešení, s konkrétními zemědělci, na konkrétních polnostech, s konkrétní vizí udržitelnosti. Samozřejmě jsou zemědělci, u kterých nacházíme zcela otevřené dveře a porozumění. A pak jsou našimi partnery zemědělci, kde je dialog delší a má spíše podobu otevření dveří pro nové varianty. Někteří zemědělci nejsou naším novým přístupem k pronájmu zemědělské půdy úplně nadšeni, a proto je to běh na dlouhou trať. A v tom je podle mě církev ve velké výhodě, protože církev je zvyklá běhat dlouhé tratě.

Jaké jsou hlavní důvody, která vás motivovaly k tomu vydat tento soubor doporučení?

Naše základní heslo je, že půdu nedědíme od svých rodičů, ale půjčujeme si ji od svých dětí. Půdu jsme si tedy půjčili a chceme ji vrátit ve stavu, kdy se její hodnota neztrácí, ale zvyšuje.

Jak vás ve vydání těchto pravidel inspirovala encyklika papeže Františka „Laudato si'“ (tzv. papežský okružní list s podtitulem „O péči o společný domov“ z roku 2015, kde papež František zkritizoval konzumerismus a vyzval římské katolíky a celé mezinárodní společenství k větší starosti o životní prostředí, pozn. red.)?

Jednoznačně je pro mě tato encyklika jedním z hybatelů zodpovědnosti za stvoření a za společnost. Laudato si' podle mě patří k posunu, kdy církev vnímá, že není jenom společenstvím starajícím se o lidské duše, ale o bytí jako takové. Do tohoto bytí podle pojetí církve patří pochopitelně člověk se svou svobodou a zásadní zodpovědností za vše stvořené.

Máte v diecézi nějaké další projekty a aktivity inspirované touto encyklikou?

Laudato si' se netýká čistě jenom ekologie, ale i celkově udržitelného stylu života, šetrnosti, skromnosti a schopnosti propojovat ekologii lidského života a lidské duše s ekologií přírody. Tyto snahy se projevují například v naší církevní střední škole, kde máme vzdělávací obory Ekologie a životní prostředí a Sociální činnost. V této škole se snažíme vychovávat mladé lidi, kteří zmíněnou integrální rovinu ekologie přijali za svou. Tedy ekologii, která se netýká čistě jenom přírody, ale celého životního prostředí v nejširším smyslu tohoto pojmu.

V čem se liší předměty na této sociální a ekologické škole oproti běžným středním školám?

Je to odborná střední škola, která se zabývá tématikou chovatelství a zemědělství s důrazem na ekologický rozměr.

Očekáváte, že by absolventi této školy mohli rozjíždět hospodaření u vás v diecézi?

My jsme mnohem více otevřeni tomu, aby se jednalo o studenty připravené na fungování v celé společnosti a ne abychom si je schovávali pouze pro sebe.

Jak nová pravidla o pronajímání půdy přijaly vaše farnosti?

Je to opět o dialogu a komunikaci. Jsme na začátku a postupujeme krok za krokem. Základem je, aby farnosti pochopily, že se nejedná o další byrokratickou zátěž, ale že se to týká mnohem více schopností vidět dál a ve větších souvislostech. Farnosti by měly pochopit, že nová pravidla nakládání se zemědělskou půdou v naší diecézi jsou spojená s identifikací a s myšlenkou, že jako křesťané jsme více zodpovědní za stvoření. Je to stejné jako u zemědělců. Někteří to přijímají s nadšením, někteří s pochybnostmi, někteří se skepsí. A jde o to s těmi lidmi mluvit a ukazovat jim, že tento přístup má smysl. Nejde o to, že bychom to nařizovali, ale zároveň to nevzdáváme.

Jedná se tedy o soubor doporučení, kterými se farnosti mohou a nemusí řídit?

V této chvíli je to dál. My se snažíme ukázat to, co si přejeme. Zatím se nám nestalo, že by nás farnost v této záležitosti odmítla. Základní kritérium, které máme, je, že udržitelnější přístup nemůže znamenat ekonomickou nevýhodu. Zároveň farnostem nabízíme služby polního hospodáře, odborníka placeného biskupstvím a ne farností. On jim tedy přináší přidanou hodnotu a je jim velmi nápomocen.

Pokud zemědělec ve vaší diecézi zjistí, že má ve svém okolí církevní půdu a chce si jí pronajmout, tak kdo je tou osobou, za kterou má jít?

Na Biskupství plzeňském máme odbor správy majetku. Na našich webových stránkách jsou pak kontakty na lidi, na které je možné se v této věci obrátit. Ale vždy je třeba také komunikovat s farností. Biskupství nedělá nic bez diskuze s farností jakožto primárním majitelem půdy. Farnost zároveň za půdu nese zodpovědnost. Nicméně koordinace a celkové vyjednávání směřuje k nám na biskupství.

Podle informací z webu irozhlas.cz jsou asi tři čtvrtiny půdy ve vaší diecézi pronajímány fyzickým osobám a s.r.o, tedy převážně soukromým zemědělcům. Jaké jsou hlavní důvody, proč pronajímáte půdu primárně soukromým zemědělcům?

Musíme nejprve říci, že je to otázka historické situace. Naše farnosti mají půdu většinou v oblastech, kde velké podniky moc nefungují. Pronájem půdy primárně soukromým zemědělcům u nás v diecézi tedy není politickým rozhodnutím. Na druhé straně chceme, aby soukromí zemědělci byli našimi prioritními partnery. Musí však mít vnímavost k půdě, což patří k tradici a zodpovědnosti do budoucnosti. To jsem zdůrazňoval už v době, kdy jsem působil jako generální sekretář České biskupské konference.  V okamžiku, kdy existuje nějaký velký konglomerát fungující spíše jako investiční záměr někoho zdálky, a soukromý zemědělec, který je z místa a v tom místě hospodaří, tak je jasné, komu při srovnatelných nabídkách dáváme přednost.

Jak vy osobě vnímáte rozdíl mezi soukromým sedlačením a zemědělstvím agrobyznysového typu, kromě odlišného přístupu k půdě?

Myslím, že v této věci není možné generalizovat. Existují soukromí zemědělci, kteří nejsou úplně příkladem toho, jak se chovat k půdě. A na druhé straně máme velké celky, které se zodpovědností mohou chlubit. Nicméně určitá bližší vazba na půdu jako na něco, o co se zemědělec stará a má v tom budoucnost, je někdy cítit. Pokud má někdo vzdálený majetek jenom jako investiční příležitost a ne to, s čím vstává a chodí spát, tak je velmi malá pravděpodobnost, že při správě majetku nechá srdce.

Už na začátku jste říkal, že podle vás jsou soukromí zemědělci spolu s církví důležitými nositeli tradice na venkově. Jak vypadá a podle vás by měla vypadat spolupráce mezi zemědělci a církví - kromě propachtování půdy?

U propachtování půdy vznikají osobní vztahy. A to je jedna z důležitých věcí, na které můžeme stavět. Osobní vztahy zakotvují život zemědělců do života obce, do života společenství. Na mnoha místech se vracíme k tomu, co tady vždycky bylo. Tedy k poděkování za úrodu, žehnání polí, budování kapliček v zemědělské krajině, bohoslužbám za déšť atd. To jsou věci, které nějakým způsobem propojují život v universum, jednotný prostor směřující k dobru. Církev z jedné strany, zemědělci z druhé, ostatní ze třetí či čtvrté. Domnívám se, že pokud je dobrá vůle ze všech stran, tak to přináší požehnání či chcete-li „nenábožensky“ profit tomu prostředí, kde se to děje.

A liší se třeba i přístup nebo podoba spolupráce mezi farnostmi a soukromými zemědělci i podle toho, zda se jedná o farnosti z oblastí dříve převážně osídlených Němci?

Jistě tam přerušená tradice hraje svou roli, ale vidím velmi nadějně to, že časový odstup od znovunabytí svobody zakládá novou zakořeněnost lidí, kteří s námi spolupracují i v oblastech před válkou většinově obhospodařovaných Němci, tedy našimi bývalými krajany. Domnívám se tedy, že tyto rozdíly se pomalu ale jistě mění. Dnes máme kupodivu často lepší vztahy se zemědělci v oblastech, které byly před válkou většinově osídlené Němci.

Jak byste si do budoucna přál, aby za deset let vypadala spolupráce mezi plzeňskou diecézi a soukromými zemědělci?

Moc bych si přál, aby existovaly dvě roviny. Ta první, základní, je, aby na lokálních vztazích zemědělci vnímali farnost jako svého partnera. A budu usilovat o to, aby to samé bylo vnímáno i opačným směrem ze strany církve. Ta druhá rovina je, řekněme, koordinační a strategická. Jsem rád, že na úrovni diecézí, potažmo krajů a grémií sdružující ASZ například na úrovni krajů, ať už Karlovarského nebo Plzeňského, existují kontakty umožňující řešit problémy s větším nadhledem. Rozvoj těchto dvou spoluprací vidím jako důležitý a do budoucna mu věřím.

Vím, že několikrát zmíněné zásady udržitelného hospodaření v plzeňské diecézi jste připravovali ve spolupráci s projektem Živá půda. Pracovali jste při vytváření zásad i s členy naší Asociace?

Ano, tyto zásady byly konzultovány i se členy ASZ ČR.  S připravovanými zásadami jsme se snažili seznámit všechny hráče v zemědělství zde v kraji.

Vaše biskupství spravuje několik škol. Uvažovali jste, že byste například do jídelny odebírali produkty výhradně od vašich pachtýřů, nebo i do charit, potravinových bank atd.?

Musím uznat, že toto je dobrá myšlenka a děkuji za ni.

Zde v plzeňské diecézi je řada památek, ale i spousta krásné přírody. Kde to vy máte ve vaší diecézi osobně nejraději?

To je otázka, která je pro biskupa velmi ošemetná, protože by měl mít rád (a chce mít rád) celou diecézi. Takže svoje zamilovaná místa si nechám jako tajemství. 

Rozhovor vedl: Tomáš Zavadil

Rozhovor vyšel v časopise Selská revue (č. 6/2022), který je 7x ročně distribuován prostřednictvím České pošty členům ASZ ČR.