Kdo je nedostatečně identifikovaným vlastníkem?
Nedostatečně identifikovaným vlastníkem je osoba, u které nejsou v katastru zapsány všechny údaje, a kterou nelze dostatečně identifikovat [1]. Zapsáno je třeba jen jméno a příjmení bez data narození. K zápisu vlastnického práva pro takovou osobu mohlo dojít ještě za fungování pozemkových knih, takže je pravděpodobné, že nežije. Ale katastr třeba i žádný údaj obsahovat nemusí, protože je „vlastník neznámý.“
Jak se to stalo?
Pozemkové knihy fungují od 19. století, katastr od roku 1993. Prapůvod celého problému spadá do roku 1951, kdy došlo ke zrušení pozemkových knih. Převody nemovitostí se nikam nezapisovaly. V roce 1964 sice došlo k opětovnému založení pozemkové evidence, ale při provádění zápisů se opisovalo z pozemkových knih. V těch už ale skutečnosti často neodpovídaly zápisu a u osob se neuváděla data narození. Za minulého režimu byly pozemky spíše na obtíž – např. pozemek k výstavbě rodinného domku mohl mít jen výjimečně více jak 800m² [2]. Zmatky v evidenci proto nikomu příliš nevadily.
Vše se změnilo po roce 1989, kdy soukromé vlastnictví nabylo na významu. Nedostatečně identifikovaní vlastníci začali představovat problém jak pro spoluvlastníky, tak i pro potenciální kupce. Jako jeden z prvních na něj upozornil v roce 2006 ombudsman Otakar Motejl [3][4]. Řešení měla přinést nová právní úprava, která v podobě nového katastrálního zákona a občanského zákoníku přišla v roce 2014.
Katastrální zákon [5] uložil katastrálním úřadům, aby sesbíraly údaje o všech nedostatečně identifikovaných vlastnících a předaly je Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Ten údaje zveřejnil na internetových stránkách [6] a postoupil je rovněž obcím, kde se konkrétní nemovitost nacházela. Obce potom údaje zveřejnily na úředních deskách [7]. Současně od 1. ledna 2014 začala běžet desetiletá lhůta, ve které se měli vlastníci nemovitostí přihlásit. Po uplynutí lhůty u všech nemovitostí s nedostatečně identifikovanými vlastníky bude zapsán stát [8]. Do uplynutí této lhůty zbývá půl roku.
Autor: David Vávra
