Když jsme se po nějakém čase zase sešli v Suchohrdlech u Miroslavi, kde žije a pracuje, povídali jsme si napřed o dýmkách, a že jich má Dušan Utinek pěknou sbírku, ale pak přišla řeč i na věci vážnější. Speciálně na motivaci k tomu proč a jak napsat odbornou knihu, která se čte jedním dechem, je srozumitelná, a přes naznačené starosti a problémy dokáže být optimistická.

Co stálo na počátku vašeho rozhodnutí se do psaní takové publikace pustit?

Uvědomil jsem si, již před vícero léty, že v tomto státě nikoho moc nezajímá, jak pečují o lesy malí vlastníci. A také že se tito vlastníci nikde moc nedozví, jak to mají dělat. Pak se nám spolu s vedením lesnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a ústavem pěstování a zakládání lesů podařilo zařadit tento předmět do výuky. Učí se dnes již čtvrtým rokem a studenti se stále hlásí. Je to takové nahlédnutí do všech aspektů pěstování lesa, protože i malý vlastník musí do jisté míry dělat stejné věci jako ten velký, ale trochu jinak.

Málokdo si totiž plně uvědomuje, co to znamená mít les a hospodařit v něm. Jaké má vlastník povinnosti a jaké má k jejich splnění možnosti. Může k tomu samozřejmě využívat odborné lesní hospodáře, ale těch opravdu odborných je málo. Ne že by nebyli vůbec, jsou, ale je moc málo lidí, kteří dokážou malému vlastníkovi poradit a říci mu, co je pro něj výhodné, prospěšné a možné.

Já jsem začal tuto práci dělat a dělám ji dodnes zejména pro obecní lesy, a postupně jsem se začal věnovat i několika soukromým vlastníkům. Jsou to lidé, kteří mají les od necelého hektaru až do několika desítek hektarů, a chtějí s tím lesem něco dělat, nechtějí mít problémy se státní správou, a pochopitelně na tom nechtějí nějak zoufale tratit. Snažím se, aby takovéto hospodaření bylo ekonomicky aspoň vyrovnané nebo s mírným ziskem.

Mnozí malí vlastníci se tak obávají drahých povinností, že les raději prodají…

To je právě to, na co často narážím. A také na to, že lidé vrazí do lesa spoustu práce a peněz a pak si uvědomí, že by na to mohli získat nějakou podporu, nějakou dotaci, a začnou se vyptávat. Jenže těm odpovídám, že když někdo chce obdržet jakékoli peníze od státu, a on je opravdu dává, musí se nejprve seznámit s pravidly pro získání tohoto příspěvku, a ne „něco udělat“, a pak na to shánět peníze. Často se setkávám s tím, že malí vlastníci o těchto možnostech vůbec nevědí. Ale také existují i tací, kteří si myslí, že lesu rozumí každý, kdo tam chodí na houby. Tudíž co jim má do toho kdo mluvit, že.

Stát poskytuje různé druhy podpory do lesů, ale některé jsou docela paradoxní, třeba podpora na celoplošnou přípravu lesní půdy, kdy lze získat peníze na to, že přijede nějaká fréza a vytěženou paseku zcela přeorá, rozdrtí, bez ohledu na nějaké stromečky, které zde už dávno rostou, bez ohledu na drn. A důsledkem je mimo jiné její vysušení. Je přece jasné, že se voda rychleji ztrácí z rozfrézované nakypřené paseky než z plochy, na které je ponechán drn, který odpařování brání. Nebo je aspoň zpomaluje.

Takže to je jedna cílová skupina čtenářů…

Jako tu druhou vidím lesníky, zejména ty, kteří pracují pro menší nestátní lesy, třeba i pro ty jen několikahektarové. Ti všichni si mohou v textu najít trochu jiný pohled na hospodaření v lese a argumenty, proč a jak s lesem zacházet trochu jinak, než jak se to praktikuje na velkých majetcích. A posledním důvod pro napsání bylo to, že se dnes, snad už po čtvrté, opět hovoří o úpravě zákona o lesích. Snažil jsem se formulovat pár okruhů a témat, která by mohla či spíš měla novela zákona o lesích aspoň zohledňovat. Řešit je. A píšu, proč si to myslím.

Z reakcí na mé psaní od členů ASZ a z jí blízkých kruhů vím, že je o takové hospodaření v lese zájem. Veškerou odezvu vítám. Avšak moc rád bych více oslovoval nejen provozní lesníky, ale i ty, kdo o lese rozhodují. V této souvislosti mě dost zaráží, že v podstatě chybí odborná diskuse. To, co je za ni vykládáno, je jednostranné přikyvování názoru, že to tak budeme dělat na věčné časy a nikdy jinak! Když se setkávám s odmítáním, s tím se lze smířit, ale už ne s tím, že k tomu neslyším žádné protiargumenty.

Ale dnes již veřejnost vnímá, že se dá hospodařit jinak a lépe, jak v krajině, tak i v lese…

A proč se vlastně začalo v poslední době víc mluvit o lesích? Je to nejen kvůli, ale vlastně i díky, té kalamitě, kdy lesy ničil kůrovec, který se rozšířil vinou naší žalostné reakce na klimatickou změnu, a společnost si začala uvědomovat, že už ty lesy nebudou vypadat tak, jak vypadaly dřív, jak jsme na ně byli zvyklí. Neměly by vypadat lépe? A co je to, to lépe? To jsou témata, která by se měla řešit. O některých potřebných změnách píšu i s argumenty, o které svůj názor a postoj opírám. Veřejnost si konečně uvědomila, že se celých 30 let po revoluci mluvilo o nutnosti řešit spoustu problémů, jenže u toho „lesního“ musel přijít ten veliký průšvih s kůrovcem, abychom si připustili, že je potřeba něco dělat jinak. Naše příroda je totiž z větší části námi tak pozměněná, že sama rány hned nezacelí a nedokáže si sama poradit, respektive necháme-li ji fungovat samu o sobě, poradí si, ale vytvoří něco jiného, než očekáváme a jsme na to zvyklí. Měli bychom začít rychle přemýšlet a začít se přizpůsobovat změně, nebo spíš něco dělat, zejména v očekávání věcí příštích, které ani nedohlédneme.

Kde začít?

Třeba údržbou a zachováním dobrého stavu. Deptá mě, když je potřeba jen malé, leč pravidelné a opakované, péče, v řádu tisíců či desetitisíců, nikoho to nezajímá, ale když se všechno zhroutí a náprava bude stát miliony, okamžitě vytváříme dotační projekty a najednou zájem je. Běžnou údržbu opomíjíme. Další nutností je osvěta, šířit vědomosti a argumenty, aby se dostaly do obcí i ke konkrétním lesníkům. Podle mých zkušeností z lesnické fakulty je o to značný zájem.

Pídil jsem se například, jaká je u nás plocha lesních majetků do 50 hektarů, a horko těžko se mi povedlo zjistit, že to je 15 procent celkové plochy lesů. Vlastníků lesů, kteří spadají do této kategorie, je 291 tisíc. Jinak řečeno, 99 % všech vlastníků lesů u nás vlastní 15 % plochy našich lesů. To rozhodně není zanedbatelné, aby se nad tím dalo jen tak mávnout rukou. Patří sem fyzické osoby, ale i obce a třeba církve, a ty všechny by má knížka mohla zaujmout. Zjistil jsem, že se o ty malé vlastníky prakticky nikdo moc nestará.

Zaznamenal jsem s radostí, že se 33 let po revoluci zvyšuje zájem o lesy. Mnohé obce si uvědomily, že na nich nezbohatnou, ale že mají i jinou hodnotu. Při zjednodušeném ekonomickém pohledu platí, že se ztrátou se dlouho hospodařit nedá. Naštěstí už dnes není takový tlak na zisk, jak to bylo, dejme tomu, v devadesátých letech. Už i krása a estetika začíná být vnímána jako hodnota. Ale aspoň v dlouhodobém pohledu by lesy nějaký finanční přínos měly vlastníkům přinášet!

Ať je to tak nebo tak, nakonec vždy záleží na konkrétním člověku, vlastníkovi či na jeho lesníkovi. A také je dlouhodobě zajímavá a smutná situace národních parků a jiných chráněných území s dochovanou unikátní přírodou. Klíčové je nepochopení toho, proč je máme. Že tu nejsou proto, abychom v nich vypěstovali spoustu dříví a to pak pokáceli a dobře prodali. Musíme odborně rozhodnout, zda budeme chránit přírodu spoluvytvořenou i člověkem, nebo divočinu. Jak jsou v poslední době pod tlakem investorů, které zajímá pouze ekonomický prospěch z výstavby v jedinečném prostředí. Bez ohledu na to, že výstavbou tu jedinečnou přírodu zlikvidujeme. Je to daň za touhu po blahobytu, který byl, jak se dnes mnohdy ukazuje, jen na dluh. Neustálý růst… Kdo hospodaří v lese, ví, že větší růst připadá v úvahu jen do určitého věku, pak se zpomaluje až do záporných čísel. Je to přirozený běh života porostu. A tak je to i v lidské společnosti. Les je jejím odrazem, i když v jiných časových měřítkách.  

Ano, les je jakési zrcadlo, ovšem stejně tak dokáže být křehký. Knížka Dušana Utinka má velký cíl. Přispět k obraně lesa i k lepšímu hospodaření v něm… Aby malé lesy znamenaly jen malé starosti!  

Rozhovor vedl: Josef Duben 

Rozhovor vyšel v časopise Selská revue (č. 5/2023), který je 7x ročně distribuován prostřednictvím České pošty členům ASZ ČR. 

Více o pulbikaci Malé lesy, velké starosti naleznete ZDE.