Získali jste s Běleckým mlýnem zlatou medaili v soutěži Pestrá krajina. Co to pro vás znamená?

Je to forma ocenění za to, že máme krajinu, která dobře vypadá a je ekonomicky a ekologicky stabilní.

Jakou váhu má, že cenu uděluje Asociace soukromého zemědělství?

To je na tom cenné. Řeší to komise složená ze zástupců řady organizací, vysokých škol a podobně. Je to pro mne velká motivace. Zkouším si v praxi, jestli jsem se dobře učil a ve škole poslouchal a zda správně vnímám, co krajina potřebuje. Protože potom zjistíte, že když si vodu v krajině udržíte, najednou v době, kdy tady všechno pět let trpí suchem, jsme byli oázou bioaktivity. Každý rok u nás v lokalitě navíc hoří a tohle je zdroj požární vody. Nejkrásnější je, že tato voda nikomu nechybí, protože vodní prvky se naplňují v době, kdy je jí hodně a jinak by naprosto bez užitku odtekla do Černého moře. Nic nedržíme, co přiteče, pouštíme dál.

Takže s podzemní vodou problémy nemáte?

Voda v tůni je signál, že je zavodněný půdní horizont po stranách. Je to jako houba, když ji jen lehce zmáčknete, pořád z ní vytéká voda. Že se mění klima, je kromě Václava Klause staršího a dalších pár šílenců všem jasné. Teplota se zvyšuje, což má spoustu dopadů. Ovlivnit to nedokážu, ale můžu toho využít. To znamená začít pěstovat jiné dřeviny než doteď, změnit postupy, všechno. Je to obrovská příležitost.

Teď myslíte obecně?

Česko jako vysloveně odtoková země má spoustu možností. Máme poměrně vysokou lesnatost. Jenže naivně se nechala spadnout Šumava, protože tu přece necháme bezzásahovou. Dřevo se odtud vozilo na pily po celé republice a kůrovec se roztahal všude. Nicméně to, že přijde kůrovcová kalamita, víme čtyřicet let. Už v 80. letech mi ve škole říkali, kdy to bude. My jsme se na Běleckém mlýně nachystali deset let dopředu, u nás prakticky není smrk.

Bezzásahové zóny podle vás nemají smysl?

V Česku neexistuje takzvaný prales, všechno jsou to hospodářské lesy. Akorát třeba takové ty Boubíny, Mionší a podobně jsou staré hospodářské lesy. Běžnému člověku by se prales nelíbil, nedá se tam chodit, natožpak joggovat. Tvrdím, že žijeme v kulturní krajině a musíme se tomu přizpůsobit.

Jak?

U nás jsme třeba usměrnili toky návštěvníků. Máme komunikační koridory ve formě různě zaměřených stezek, k tomu něco, co je pro lidi zajímavé. Zároveň musíte vytvořit klidové zóny pro živočichy, kvůli kterým tam chodíme. Nikdo nevyrazí do hanácké krajiny, aby šel dva kilometry kolem pole, kde se střídá pšenice s kukuřicí. U nás vidíte dudka, čápa, volavku, ledňáčka. Kvůli tomu tam lidi chodí.

Vraťme se ke kůrovcové kalamitě. Jak se na ni dalo připravit?

Jsem vystudovaný fytopatolog (rostlinolékař – pozn. red.) a opravdu jsme se na ni ve škole intenzivně chystali, jeden semestr nám vykládali jenom o kůrovci. Bylo jasné, že se objeví. Už tehdy se mluvilo o oteplování. Ale nikdo nepočítal s tím, že bude tak rychlé. Pak stačí, když máte les napadený broukem a je sucho. Tím pádem smrk nevytvoří mízu, smolu a nemá sílu, aby mu zalil komůrky, neubrání se sám. Samozřejmě při kalamitě už to byly extrémní případy.

Lesy jsou váš hlavní zdroj podnikání. Jaký máte záběr?

Jsme největší soukromý vlastník lesů na Slovensku. Když říkám my, tak myslím sebe a rodinu. Před námi jsou akorát město Košice, církev a samozřejmě stát.

Jak jste na tom v Česku?

Tady jsme chalupníci. Vždycky jsem chtěl mít ucelený celek u nás na střední Moravě. Bělecký mlýn je zajímavý koexistencí lesa, zemědělství a environmentální funkce.

Zemědělsky ale hospodaříte jen drobně, je to tak?

Jen na sto hektarech, ani víc nechceme. Všechny pozemky navazují na naše lesy a není zájem v tom zkoušet něco dál. Navíc naše aktivity rozvíjíme jen tam, kde to obce chtějí.

Včetně lesnictví?

Berte to tak, že les má hospodářskou funkci, to znamená produkci dřeva, ale pak je tam i mimohospodářská: myslivost, rekreace a nevím co všechno. Zajímavé je, že unás je převážná část výnosů z hospodářské činnosti, ale jsou evropské země, kde je tomu naopak. Sběr lesních plodin, lanýže… Podle mne je budoucnost v kombinaci obou funkcí.

V tom jsou z pohledu návštěvníka naše zákony nastaveny dobře, ne?

To je sice pravda, ale jinak jsou nastavené blbě. Že každý může chodit, kde ho napadne, je bonus pro lidi. Na druhou stranu ale známe Čechy, a co není zakázané, je povolené, takže v lese je neskutečný nepořádek. Zákonem umožněný sběr lesních plodin pro vlastní potřebu vede k tomu, že se drancuje.

Co byste navrhoval změnit?

Jednou za čas vypustím do světa, že když máme rybářské lístky a rybáři platí za to, že můžou chytat, a stejně tak myslivci za lov, přemýšlejme o houbařenkách. A to mě okamžitě začnou lidi hejtovat. Nemám nic proti sběru hub, ale když vidíte na internetu, že se prodávají, to už se na vás vlastně někdo obohacuje.

Jezdíte kvůli lesům po dražbách, jednáních?

Většinou ne, prodávající chodí sami. Pak vyhodnotím lokalitu a další. Vlastnictví lesa není žádná hitparáda. Vše, co v lese vydělám, vynásobím třemi a vkládám zpět. Každý si představuje, kolik máte za vytěžené dřevo, jenže sto let z toho pak není ani ň. Orgány státní správy si opravdu hlídají, jak to je. Les nejde jen tak nechat růst.

Zdá se vám dodržování hospodářských plánů přísné?

Stát vám určí, jaké dřeviny vysadíte, kdy je můžete vytěžit a jakým způsobem se o les máte starat, plus vás sankcionuje, když se nestaráte. Samozřejmě z toho celou dobu platíte daně a každý vám tam chodí, jak ho napadne.

Na skladbu lesa ale přece vliv máte.

Stát určí, které dřeviny smíte vysadit. Už mám dávno za sebou, když jsem úředníkům říkal, jak budu sázet pestré lesy, a oni mi vysvětlovali, že pojem pestrosti vykládají oni, a ne já. Krajský úřad, orgán státní správy lesů, schvaluje způsob hospodaření v lese formou lesních hospodářských plánů. Přímo určí dřeviny, které smíte použít.

Velkým tématem u nás je, jak vypadají lesy po těžbách, zničené cesty, paseky. Šlo to jinak?

Byla to nutná reakce na kalamity, ale ukazuje to i rozdíl mezi zemědělci a lesáky. Pro zemědělce je nemyslitelné, aby pořád vyséval stejné plodiny na stejné místo. Generace lesníků učily, že nejlepší je smrk…

Kde vidíte příčinu kalamit?

Ukázalo se, že krajina je biologicky málo stabilní, a na tom to dojelo. Teď se to majitelé snaží napravit, podíl listnatých prvků opravdu roste, ale je to ode zdi ke zdi. Protože největší vlastník lesů v Česku je stát a ten si prakticky veškerý zisk z nich odčerpá do rozpočtu. Jako dobrý hospodář by měl ale začít tím, aby zisky použil na vybudování modré infrastruktury (propojení sítě vodních prvků – pozn. red.) a vodu v lesích zadržel. Vytvořit páteřní síť lesních cest, která by sloužila jako protipožární překážka a současně pro požární zásahy, což se ukázalo třeba v Českém Švýcarsku, kam se technika neměla vůbec šanci dostat. Stát by měl jít příkladem.

Někteří vlastníci po vichřicích omezovali dočasně vstup do lesů. Je to pochopitelné?

Problém je, že ze zákona máte vstup do lesa na vlastní nebezpečí. Nicméně už existuje i výrok Nejvyššího soudu kolem cyklostezek. Tady v kraji spadl strom na cyklostezku a stal se smrtelný případ. Strom přitom působil, že je naprosto zdravý. Jenže třeba václavka (druh houby – pozn. red.) i viditelně zdravou dřevinu vyžere zevnitř. Odpovědnost byla nakonec na vlastníkovi lesa, protože přece při povolování cyklostezky věděl, že tam bude zvýšený pohyb osob, a tím pádem by měl v ochranném pásmu stezky udělat taková opatření, aby se něco podobného nemohlo stát. Přirozená reakce zodpovědných lidí je dále nic nového nepovolovat.

Protože soudy hledají viníka?

Samozřejmě. Je třeba legislativu dopracovat. Na druhou stranu je pravda, že cyklista žádnou škodu neudělá. My teď třeba máme problém, že se nám na síti lesních cest a hipostezek objevily dvě partičky motorkářů, mladých fracků, kteří tam dělali neskutečný binec. Motorky bez značek nebo zamazané blátem.

Co s tím?

Na to nefunguje nic. Když ho náhodou chytnete a dáte mu pár facek, dostanete se do kriminálu. Rodiče s nimi nic neudělají, přitom mě by otec zabil, kdyby si přišel někdo stěžovat, že dělám rotyku v lese.

Dokážete si představit zákonem omezený pohyb v lese?

Je to politicky neprůchodné, to všichni víme. První reakce by byla, že chci zakázat vstup do lesa. Na konci jsou motorkáři nebo pejskaři. Je to pět let, co nám pustili dva psy do stáda březích ovcí, protože psi přece byli hodní… Následky bych nikomu nepřál vidět.

Jak je to s chráněnými územími v okolí Běleckého mlýna?

Jsme vlastníky Lipovských upolínových luk, je to přírodní rezervace. Pozemky nikdo nechtěl. Rozhodli jsme se, že tam budeme hospodařit my, což znamená velmi specifický způsob, ruční sekání. Upolín je jedovatý, na seno nepoužitelný. Jsou tam i orchideje. V podstatě je to mokřad.

Autor: Ondřej Zuntych

Zdroj: MF DNES