Byly to Ministerstvo zemědělství ČR a myslivecké referáty městských úřadů, které svými restrikcemi úmyslně omezovaly lov divočáků. Po celá léta jsme směli lovit jen selata a lončáky. Protože rozeznat lončáka od jedince staršího jednoho roku, který už spadal do kategorie bachyně nebo kňour, je nemožné (pozná se to podle zubů) a dále proto, že z každého střeleného kusu jsme museli předkládat dolní sanici, tudíž bylo možno dodatečně dokázat, že se jednalo o nedovolený odstřel. Z toho pak vyplývaly trestní následky pro střelce. Z výše uvedeného vyplývá, že bylo možno střelit jen viditelně malé sele. Vše ostatní bylo trestné. K malému odstřelu ještě přispěla závist mezi samotnými myslivci. K tomu ještě ČMMJ organizovala takzvané chovné oblasti, jako například tehdy ve Žďáru nad Sázavou, ve kterých byli divočáci intenzivně chráněni.

Rozhodování MZe ČR bylo zřejmě ovlivňováno zájmovými organizacemi myslivců

To všechno se dělo v době, kdy již bylo známo, že v celém světě jsou divočáci přemnoženi a jsou problémem jednak z hlediska škod, tak možnosti rozšíření moru. Všichni úředníci, kteří o omezujících podmínkách doby lovu z hlediska času a druhů věkových skupin rozhodovali, dobře věděli, že výrazně omezí možnost jejich odstřelu. Cílem tohoto rozhodnutí nebylo nic jiného, než zajistit co největší rozšíření divočáků, aby jich bylo tolik, že by je bylo možné lovit jako zajíce, což se děje v mnohých honitbách dodnes.

Bylo zakázáno užití umělého osvětlení a nočního vidění, jejichž použití bylo trestné, ačkoli bylo známo, že i při užití těchto zařízení je obtížné stav prasat snížit. A to proto, že umělé osvětlení je nepoužitelné, divočáci jeho význam znají a při jeho využití během vteřiny zmizí z dostřelu, u infračerveného přísvitu tomu není jinak.

Nemohlo to skončit jinak, než velkými škodami a následně morem

Teď se vydávají zbytečně velké náklady na různé ohradníky, odchytové klece a na zástřelné.

Jen díky velkému úsilí a štěstí se mor ještě nerozšířil na domácí chov. To se však ještě může stát, potom budou škody mnohanásobně větší.

Aby toho nebylo málo, přišlo Ministerstvo zemědělství s tvrzením (sám Marian Jurečka), že za rozmnožení mohou sami zemědělci vinou velkých lánů. Chtěl jsem vás prostřednictvím tohoto článku jen upozornit, kdo je za přemnožení vinen.

Josef Urban, Horní Studenec