Usedlost, která svou impozantností musí uchvátit snad každého návštěvníka obce Kopeč, pochází z druhé poloviny 19. století. V roce 1947 jí zakoupil dědeček Jany Cihlářové, Ladislav Boháč, který do té doby hospodařil ve Staré Boleslavi, ale tamní statek situovaný mezi domy již nebylo možné nadále rozšiřovat. S o to větší vervou se vrhl do sedlačiny zde a věnoval se chovu skotu, prasat, koní, drůbeže, holubů a v neposlední řadě měl i 50 včelstev.

Pojem soukromé vlastnictví - méně než nic

„S nástupem komunistů k moci dědovi nejprve vzali zaměstnance, poté zvýšili povinné dodávky a v roce 1950 statek zestátnili. O dva roky později byla celá rodina bez náhrady vystěhována za hranice okresu. Babička, které v té době bylo 38 let, pod vlivem těchto událostí zemřela. A mého tehdy patnáctiletého otce vyhodili ze zemědělské školy,“ vypráví Jana Cihlářová.

Rodina poté žila v Brandýse nad Labem, manuálně zručný otec paní Cihlářové si nakonec našel uplatnění v jiném oboru a pro rodinu postavil i krásnou chalupu v Krkonoších. „Když ji prodal a navíc si vzal milionovou půjčku, aby mohl po zažádání o restituce v roce 1992 začít opravovat rodinný statek, bylo nám jasné, že to s návratem k hospodaření myslí smrtelně vážně. Kdyby ne, nemohl by se vlastníma rukama pustit do záchrany objektů, které byly doslova v havarijním stavu, bez omítek a střech, okolí zarostlé a sloužící zbytku obce jako veřejná skládka. To byly výsledky hospodaření Státního statku Klíčany z doby, kdy pojem soukromé vlastnictví znamenal méně než nic,“ říká paní Cihlářová.

Dlouhá přeměna na místo k životu a podnikání

Následná přeměna statku na slušné místo k životu a podnikání trvala dlouhé roky a pokračuje dodnes. Pan Boháč se na navrácené 45hektarové výměře zaměřil na pěstování obilnin, olejnin, ale i brambor a zeleniny, v menším množství choval i prasata.

Nová včelí éra

Když se na statek v roce 2000 přiženil Petr Cihlář, poměrně záhy zjistil, že daný rozsah hospodaření další rodinu neuživí a rozhodl se v praxi zúročit své znalosti, které získal od svého dědy včelaře. „Brával mě, zabaleného do hadrů od hlavy až k patě, k úlům už jako malého kluka. Vysvětloval mi, jak se o včelky starat a jak vytáčet med. Tři úly jsem si s sebou přivezl i sem do Kopeče a postupně začal chov rozšiřovat. Pořídil jsem si kočovné zařízení  a najednou měl včelstev několik stovek. Dnes je jejich aktuální počet při zazimování 1200, v sezóně se ale zvyšuje až o 500, ta jsou na prodej nebo na posílení produkčních včelstev.  Aktuálně využíváme celkem 24 stanovišť v okruhu třiceti kilometrů,“ informuje pan Cihlář.

Originální medové dobroty

Vzhledem k množství včelstev a ambici vyrábět skutečně kvalitní produkci, zřídili mladí farmáři v roce 2005 v prostorách statku moderní medárnu a stáčírnu medu, kde se každoročně vyrobí několik desítek tun této sladké dobroty. Tu Cihlářovi prodávají v obchodě přímo na farmě i prostřednictvím velmi dobře zavedeného vlastního e-shopu, ale také v různých prodejnách a na trzích, zákazníci si ji mohou zakoupit i spolu s dalšími farmářskými potravinami prostřednictvím služby Nákup z farmy.

Nabídka výrobků z Cihlářovic farmy je velmi pestrá, svou nejoblíbenější příchuť si jistě najde každý. Lze vybírat buď klasické jednodruhové medy včetně pastovaných, ale také ochucené  až po vyložené speciality, jakou je třeba dětmi velmi oblíbený medový čokomls - zdravá náhražka k nerozeznání od Nutelly. Nechybí ani ořechy či zázvor, rakytník nebo skořice v medu, na povzbuzení je výborná kávička v medu.

Štěstí jménem akátový med

Na farmě je práce až až po celý rok, obzvláště s přihlédnutím k faktu, že veškeré nástavky a rámečky, které je třeba pravidelně obměňovat, si pan Cihlář vyrábí sám. Včelařská sezóna je ale poměrně krátká. „Hlavní snůška pro včelky bývá pár dnů v dubnu, potom v květnu a červnu. Na jaře začnou opylovat meruňky a broskve, které ale mají pro sebe na rozvoj, aby se po zimě daly dohromady. Než začne kvést řepka, musí zesílit a namnožit se, aby bylo hodně létavek. Jedno včelstvo potřebuje nějakých sto kilo medu jenom na své živobytí, po odebrání medu se včelám musí doplnit zásoby ve formě cukru,“ vysvětluje včelař a dodává: „Po meruňkách a broskvích se opylují třešňové a višňové sady, do toho kvete řepka a hned po ní vytáčíme jarní medy. Pak se úly převážejí k akátům, ovšem pozor, med z nich vyjde třeba jen jednou za čtyři, pět let, protože akát je velmi citlivý na mráz. Po něm následuje hořčice, slunečnice a končí se lípou.“

Med - nejfalšovanější potravina

Pan Cihlář upozorňuje, že spousta spotřebitelů vůbec netuší, nakolik falšovanou potravinou může takový med být. „Značná část medu, kterou prodávají české supermarkety, pochází z Asie či Jižní Ameriky, kde se vyrábí průmyslovým procesem z cukru. Med je složením gluko-fruktóza a dnes již není problém naštěpit ji třeba ze škrobovin nebo sacharózy, aniž by běžná potravinářská analýza měla šanci zjistit, že jde o falšovanou potravinu. Průmyslový med na rozdíl od přírodního ale samozřejmě neobsahuje prakticky žádné léčivé látky jako enzymy nebo minerály, kvůli kterým ho lidí kupují, zato je tak levný, že mu těžko můžeme konkurovat,“ říká Petr Cihlář.

Čechy opět výjimkou

Mimo jiné se farmář - včelař setkává s názorem, že profesionální včelařství je nezvyklá volba. Ne tak v USA, kde mezi chovateli včel jednoznačně dominují větší podnikatelé, na západ od našich hranic je včelařů, kteří si z tohoto oboru postupně udělali živnost, asi 40 %. U nás jde ale skutečně spíše o výjimky. „Z padesáti tisíc včelařů v České republice je profesionálních vlastně jen hrstka,“ informuje pan Cihlář, který je členem Výkonné rady Asociace profesionálních včelařů.

„Naším cílem je bojovat ze lepší postavení včelích farem u nás. Určitým vzorem v tom, jak se to dá dělat, nám je Asociace soukromého zemědělství, jejímž členem je naše farma sice prozatím poměrně krátce, ale nestačíme se divit, jak taková organizace může perfektně fungovat a jaký přínos pro své členy má. Takový zkostnatělý Český svaz včelařů jí nesahá opravdu ani po kotníky,“ říká Petr Cihlář.

Volnější a svobodnější cesta pro další generaci

Na farmě v Kopeči se kromě včelařství věnují i rostlinné výrobě na původní výměře, kde pěstují hlavně obilniny, ale uvažují i o směsce medonosných rostlin. Velmi aktivním hospodářem je stále i Ladislav Boháč. „Do kombajnu táta nikoho jiného nepustí, to je pořád pouze jeho parketa,“ směje se Jana Cihlářová. Ale třeba tuto činnost zanedlouho povolí svému vnukovi Honzovi, který se letos v září stal studentem Střední zemědělské školy v Poděbradech. „A já půjdu také do Poděbrad,“ hlásí jeho mladší bratr Matěj, ten má ale ještě nějaký ten pátek čas, je mu teprve devět let.

„Dvě generace, Janiny rodiče a my, jsme to tu takřka nepřetržitě dávali dohromady, budovali a budovali. Často byla špatná úroda, zpočátku jsme příliš neuměli zobchodovat med, ale to už je naštěstí za námi. Pro Honzu s Matějem, pokud budou chtít, už ta cesta bude o dost volnější a snad i svobodnější. Moc bychom si to všichni přáli,“ uzavírá za celou rodinu Petr Cihlář.

Šárka Gorgoňová, vedoucí mediálního oddělení ASZ ČR