„Odmala jsem s taťkou jezdil v traktorech, vyrůstal jsem v ryzím zemědělském prostředí. Nikdy jsem tak neuvažoval nad tím, že bych se živil jinak než jako zemědělec. Když jsem v roce 2007 udělal maturitu, začal jsem se zemědělství věnovat vážněji. Fungujeme jako jiné rodinné farmy, na kterých vždycky synové pokračují v rodinné tradici,“ uvedl Dominik Vrubel s tím, že když mu bylo patnáct let, koupil jeho otec první kombajn.
„Dneska už máme tři. Ale není to jen tak. Mnoho lidí si myslí, že si žijeme na vysoké noze, ale jen málo z nich si dovede představit, co všechno za takovou prací stojí,“ upozornil a dodal, že jakožto pokračovatel rodinné tradice byl vždycky vychovávaný v tom duchu, že to, co se zdědí, se neprodává.
Hlavní sezonou jsou pro soukromého zemědělce z Pazderny letní měsíce, kdy s otcem a nejmladším bratrem jezdí s kombajny po žních po celé České republice, ale také do sousedního Slovenska nebo Polska.
„Vzhledem k tomu, že kombajny jedou rychlostí 25 km/h, strávíme na cestách i deset či dvanáct hodin, než dojedeme na místo určení. Většinou jezdíme v noci, kdy je menší provoz. Vyjíždíme okolo šesti večer a na místě býváme zpravidla v sedm ráno,“ přiblížil s tím, že často komplikují cestu různé uzavírky, zúžení, nižší mosty apod.
„Bohužel se setkáváme i s bezohlednými řidiči, kteří nejsou ochotní nám uhnout, usnadnit průjezd. Jsou i takoví, kteří se neostýchají zatarasit nám cestu. Přitom by si všichni měli uvědomit, že jedeme za sklizní, ze které se pak vyrábí chleba. A ten potřebujeme všichni,“ podotkl Vrubel.
„Na polích pak kolikrát děláme dlouho do večera, protože se snažíme využít všechny slunečné dny. Lidé si kolikrát stěžují, že se z kombajnů práší nebo že dělají hluk, ale s tím nic nenaděláme. K takové práci to patří,“ poznamenal.
„V kombajnech pak máme vysílačky, takže jsme mezi sebou neustále ve spojení. Je to velice důležité, protože na polích často dochází k požárům. Díky vysílačkám si umíme říct, co se děje za kombajnem. Už několikrát jsme požár zažili, naštěstí vždycky jsme ho uhasili. Pole jsou rozehřátá, sláma je suchá, takže stačí málo, aby začalo hořet,“ zdůraznil Vrubel.
Chová také býky na maso. Zvířata mohou nechtěně ublížit
Rodinná farma se dále zabývá také chovem býků na maso. „Nakupujeme mladé býčky vážící 70 až 100 kilogramů. Dva roky je intenzivně vykrmujeme senážemi a šrotem, abychom je následně odvezli na porážku na jatka,“ popsal Vrubel. „Když telata dovezeme, tak jsou zpočátku na mléku. Dvakrát denně je krmíme sušeným mlékem pomocí kyblíku s cumlem, což je časově hodně náročné. Jedno krmení zabere i tři hodiny. Takové přikrmování trvá dva týdny, a když se zanedbá, nikdy z telete nevyroste pořádný býk.“
Zvířata jsou při chovu ustájena na volno v kotcích po pěti kusech na hluboké podestýlce, která se vyváží jednou měsíčně. „Napáječky jim pak zajišťují pravidelný a neustálý přísun k pitné vodě a ke krmivu,“ doplnil Vrubel, který zároveň upozornil, že jde o velice nebezpečnou práci.
„V případě, že je třeba jít mezi dobytek, činíme tak ve dvou, aby jeden z nás mohl zavolat pomoc, kdyby se něco stalo. Zvířata sice nemají v úmyslu útočit, ale mají strach z toho, co se děje kolem nich, takže mohou ublížit tím, že se leknou. Mohou se i bránit tomu, že mezi ně chodíme. Úraz pak mohou způsobit i tím, že se mezi sebou různě postrkují. Hrozí tak přišlápnutí či přimáčknutí. Přitom býci v jateční váze mají 600, 800 i 900 kilogramů, někteří dokonce jednu tunu.“
Vrublova rodina hospodaří v katastru obcí Lučina, Pazderna a Horní Domaslavice a města Frýdek-Místek.
„Na polích pěstujeme pšenici ozimou, ječmen ozimý, oves, sóju, zkoušeli jsme už i hořčici. Na travních porostech pak vyrábíme krmnou základnu senáže a sena,“ popsal zemědělec.
„V zimě se staráme o zimní údržbu okolních obcí. Děláme také zimní údržbu v průmyslových areálech, které jsou v okolí. Přes zimu zároveň opravujeme stroje a chystáme techniku na další sezonu. Máme i vybavenou kovoobráběcí dílnu, kterou založil děda s taťkou. Díky ní si umíme mnoho věcí sami opravit a nemusíme tak kupovat drahé náhradní díly,“ uzavřel Vrubel.
Zdroj: Denik.cz